Dělal jste někdy „normální“ zaměstnání „od-do“?

Ne, nikdy.

Čím byste byl, kdybyste nebyl umělcem?

Čím bych byl nevím, ale vím čím bych chtěl být, kdybych nebyl umělcem. Profesionálním surfařem. To by se mi líbilo.

Zabýváte se charitou – připravujete workshopy pro děti, které nemají vlastní rodinu, svůj obraz Covid-19 jste věnoval do dobročinné aukce. Jak jste se k dobročinnosti dostal?

Je pravda, že jsem se účastnil pár workshopů pro děti z dětských domovů a vydražil obraz, ale moc víc toho zatím na kontě nemám. Nápad s vydražením obrazu přišel zcela přirozeně a tak nějak to do sebe všechno správně zapadlo. To mi přijde na všem, co dělám, to nejdúležitější. Na konec roku plánujeme v Trafo galerii akci na podporu lidí bez domova. Takže bych řekl, že se s charitou spíše teprve seznamuji.

Řešíte při své tvorbě ekologický aspekt? Malujete chemickými barvami, pracujete s umělými materiály, zanecháváte svými činy „stopy“ na mnoha místech světa…

Ve své tvorbě používám běžné materály. Ekologickým aspektem v mojí tvorbě se nezabývám, protože nemám pocit, že bych planetu znečišťoval více než kdokoliv jiný.

Jeden obyvatel pavlačového domu u galerie Trafačka, jejímž jste byl spoluautorem, prohlásil, že nemá takovou inteligenci, aby Vaše umění pochopil. Opravdu musí být člověk inteligentní, aby porozuměl umění?

Umění o inteligenci vůbec není. Je o citlivosti, vnímání a fantazii. Proto si ani nemyslím, že by musel divák nutně rozumět nebo přesně chápat, proč se mu umělecké dílo líbí nebo nelíbí.  Zajímavé je, že když vedle sebe postavíte špatný a dobrý obraz, tak drtivá většina lidí pozná ten lepší.

Jedu ve vlaku a nemohu se dívat z okna, protože je posprejované. Dám plno peněz za novou fasádu a za týden je plná pro mě nesrozumitelných nápisů. Jak pak na grafitti hledět jako na umění?

Abyste posoudila graffiti na vlaku, tak se musíte podívat taky z venku. Ohledně fasády je dobré si nechat trochu barvy ve sklepě na případné opravy. Ne všechna graffiti jsou umění.

Měl by tvůrce brát ohledy na ty, kteří se s jeho dílem potkají, aniž by si to přáli?

Asi narážíte na tvůrce graffiti. Myslím si, že je důležité si uvědomit, kdo dílo asi uvidí a pro koho je určeno. Není reálné brát ohled na všechny. To je jako kdyby se měla žena ráno obléknout tak, aby se líbila každému, koho přes den potká. Myslím, že by radši nevyšla z domu.

Z punkové galerie Trafačka ve Vysočanech se postupně vyvinula moderní čistá výstavní síň Trafo galerie v holešovické tržnici – koresponduje to s Vaším vývojem v důstojného muže? Podepsal byste se dnes pod všechna svá díla, nebo s odstupem času máte pocit, že některá neměla vzniknout?

Jsem hrdý na to, jak se Trafo galerie vyvíjí a že jsem toho součástí. To platí i pro moji tvorbu. Nebyl bych tam, kde jsem dnes, kdyby nebylo to, co jsem vytvořil kdysi. Něco bylo lepší něco hořší, ale stále se vyvíjím. Nebo v to alespoň doufám.

Doufáte také, že holešovická tržnice je už pro galerii stálým místem, nebo opět žijete v provizoriu?

Já myslím, že celý život je tak trochu provizorium, a tak si moc nedovedu představit, že bychom tady  vydrželi "na stálo", protože to nemůžeme úplně ovlivnit. Doufám ale, že v tržnici vydržíme alespoň dekádu.

Jaká je Vaše představa šťastného stáří?

To vám ukážu, až budu starý 😉