Martino, jak se politoložka dostane do pečovatelského centra na pozici vedoucího provozního úseku?
Byla to vlastně úžasná souhra náhod. Na začátku období covidu se mi narodila druhá dcera a krátce nato měla moje babička úraz. Po operaci už bylo jasné, že zůstane upoutaná na lůžko. Vzpomínám si, jak se celá rodina semkla, abychom babičku mohli mít co nejdřív doma. Já jsem tehdy pečovala o miminko, takže jsem nemohla pomoci tolik, jak bych chtěla. Babička s námi ještě rok žila a já zblízka viděla, jak těžké je zvládat domácí péči bez podpory. Když mi pak kamarádka řekla, že v Pečovatelském centru Praha 7 hledají výpomoc, bylo rozhodnuto.
Co Tě na práci v pečovatelském centru těší?
Kromě toho, že mi práce dává ohromný smysl, jsou to hlavně lidé, na koho se denně těším. Kdo se s prostředím sociálních služeb zatím nesetkal, zná často jen příběhy z médií – ty nejdramatičtější. Já jsem předtím pracovala v komerční sféře, takže jsem byla zpočátku také zvědavá, co mě čeká. O to víc mě potěšilo, jak profesionální a přitom lidské prostředí to je.
Bylo něco, co Tě v sociálních službách zaskočilo, překvapilo?
Určitě ta kombinace odbornosti a obrovské lidskosti. Kolegyně se neustále vzdělávají, jejich práce už dávno není „jen“ o úklidu nebo zanést oběd – je to kvalifikované, respektované povolání. Denně narážejí na těžké životní situace, ve kterých se klienti a jejich blízcí nacházejí, a já s úžasem pozoruji, jak ať už kolegyně v terénu nebo v pobytové službě dokáží být v těchto chvílích oporou, zdrojem informací kde, co a jak má člověk vyřídit. Když mému tátovi diagnostikovali ALS, obrátila jsem se právě na ně. Pomohly mi projít vším, co bylo třeba – od praktických kroků až po rozhodnutí, jak chce tatínek strávit závěr života. Díky jejich radám a podpoře mohl odejít klidně a doma. To pro mě znamenalo strašně moc. Komukoliv, kdo potřebuje pomoci, vždy radím obrátit se na kolegyně z Poradny. Mne konkrétně ohromně pomohla Petra Mančušková.
Pamatuji si, kolik mravenčí práce jsi odvedla před pár lety na přípravě nového webu pečovatelského centra. Jsi takto trpělivá a pečlivá vždycky, máš to v povaze?
Trpělivá? Nevím, zda by manžel a děti souhlasili. Před rodičovskou dovolenou jsem pracovala v marketingu. Weby byly velká součást mojí práce, měla jsem k tomu blízko. V posledních letech se web stal tím, co lidé o vás a vašich službách vidí první. Nabízí možnost se představit, ukázat, co nabízíte, a pokud je to pro uživatele přehledné, lépe k vám najde cestu. Zároveň se ale rychle rozvíjí algoritmy vyhledávání a vlastně všechno spojené s internetem a informacemi se neustále vyvíjí. Jsem moc ráda, že si web zachoval takovou jemnou grafickou podobu, a přesto je velmi přehledný.
S jakými lidmi se Ti nejlépe pracuje?
Setkala jsem se s spoustou skvělých lidí. Nemám problém spolupracovat s kýmkoliv v organizaci, ale samozřejmě nejblíže mám k lidem na ředitelství, kde sedím. Navíc mám to štěstí, že i když jsme převážně ženský kolektiv, se mnou v kanceláři sedí dva muži. A to je jízda 😉
Jaký je Tvůj vztah k Praze 7?
Dřív jsem Prahu 7 brala spíš jako místo, kam se jezdí za kulturou, koncerty nebo dobrým jídlem. Žít tady mě nenapadlo – přišla mi moc rušná. Ale za poslední tři roky jsem si ji zamilovala. Jak poznávám jednotlivé čtvrti, čím dál častěji si říkám, že jsme možná při hledání rodinného bydlení měli víc koukat právě sem.
Prozradíš nám své oblíbené místo, kde je Ti dobře?
Mám ráda lidi, ale nejraději jsem v přírodě. Pokud se potkáme v lese nebo na horách, většinou mě uvidíte s úsměvem.
A otázka na závěr, kam Tě Tvá profesní cesta odvádí z pečovatelského centra?
To zatím nevím. I když je mi odchodu moc líto, tak se po odstěhování z Prahy musím přiblížit rodině.
