Péče, která se (ne)počítá: Konference otevřela téma neformálních pečujících i skrytých dopadů péče na rodiny

Za podpory Městské části Praha 7 a Evropské unie uspořádalo Pečovatelské centrum Praha 7 odbornou konferenci s názvem Péče, která se (ne)počítá a její místo ve společnosti. Setkání, které proběhlo 14. května v pražských Strašnicích, otevřelo jedno z nejdůležitějších, a přesto často přehlížených témat současnosti – neformální péči a podporu lidí, kteří se starají o své blízké doma.

Do diskuse se zapojili odborníci ze sociálních služeb, zdravotnictví, neziskového sektoru i zaměstnavatelé. Konference ukázala, že neformální péče není okrajovým tématem několika rodin, ale zásadním pilířem celého systému péče v České republice.

„Neformálně pečující jsou často neviditelní. Péči berou jako samozřejmost, mnohdy si ani neuvědomují, že i oni sami mají nárok na pomoc a podporu,“ uvedla konferenci ředitelka Pečovatelského centra Praha 7 Soňa Hušek Morawitzová.

Neformální pečující jako nová cílová skupina

Jedním z hlavních témat konference byla proměna pohledu na neformálně pečující. Zatímco dříve byli vnímáni především jako „parťáci“ profesionálních služeb, dnes se stále více ukazuje, že sami potřebují systematickou podporu, poradenství i psychickou pomoc.

Projekt podpory neformálně pečujících, který Pečovatelské centrum Praha 7 realizuje od září 2023 do srpna 2026, přinesl podle dat výrazný posun v přemýšlení odborníků i vedení organizace.

„Díky projektu došlo k určitému shiftu – uvědomili jsme si, že pečující jsou samostatnou cílovou skupinou. Mají své potřeby, své hranice a potřebují specifickou podporu,“  zaznělo od Františky Dynkové, vedoucí poradny Pečovatelského centra Praha 7

Právě hranice pečujících byly jedním z nejčastěji zmiňovaných témat. Mnoho lidí pečuje bez jakékoliv podpory sociálních služeb, často dlouhodobě a na úkor vlastního zdraví, práce i vztahů. Podle dat z Prahy 7 se pouze asi 15 % pečujících dělí o péči se službami, zatímco 55 % lidí pečuje zcela samo.

Poradenské centrum PCP7 v projektu podpořilo již 191 unikátních klientů. Nejčastějšími tématy byly orientace v systému sociálních a zdravotních služeb, příspěvek na péči, sdílení pečovatelské zátěže nebo hledání vhodných služeb.

Velký důraz byl kladen také na psychosociální podporu. Podpůrné rozhovory, krizová intervence nebo psychoterapie podle zkušeností organizace významně pomáhají předcházet vyhoření a sociální izolaci pečujících.

Demence: péče, která začíná dávno před diagnózou

Silný blok konference patřil také péči o lidi žijící s demencí. Lucie Hájková z České alzheimerovské společnosti představila výsledky výzkumu mezi rodinnými pečujícími, do kterého se zapojilo více než 1 400 respondentů, z toho 212 z České republiky.

Výzkum ukázal, že téměř 83 % pečujících tvoří ženy a více než 62 % pečuje o svého rodiče. Alarmující byla také data týkající se pozdního rozpoznání demence – téměř polovina respondentů se domnívá, že diagnóza měla být stanovena dříve.

Jedním z hlavních důvodů bývá skutečnost, že projevy demence jsou často zaměňovány za „běžné stáří“. Významnou roli hraje i odmítání pomoci ze strany samotných pacientů nebo pozdní rozpoznání problému odborníky.

Přednášející upozornili, že včasná diagnóza neznamená jen možnost zahájit léčbu, ale především šanci plánovat budoucnost, zajistit podporu a dát člověku i jeho rodině větší pocit kontroly nad situací.

Výzkum zároveň ukázal výrazné mezery v podpoře rodin – téměř polovině respondentů chyběl plán péče a více než 42 % pečujících nemělo dostupné zhodnocení vlastních potřeb.

Když se člověk stane pečujícím ze dne na den

Velkou pozornost vzbudilo také vystoupení sociální pracovnice Dany Lauerové  z Nemocnice Písek, které otevřelo problematiku rodin po propuštění blízkého z nemocnice.

Hospitalizace podle zkušeností nemocnice často představuje zásadní zlomový moment. Rodiny se ze dne na den ocitají v roli pečujících, aniž by měly informace, zkušenosti nebo podporu.

„Rodiny nejsou na péči připravené. Najednou musí řešit zdravotní pomůcky, návaznost služeb, pracovní omezení i obrovskou psychickou zátěž,“ zaznělo během konference.

Právě zdravotně-sociální pracovníci v nemocnicích mohou podle prezentovaných zkušeností fungovat jako důležitý most mezi nemocnicí a domácím prostředím. Pomáhají rodinám zorientovat se v systému, propojují zdravotní a sociální péči a pomáhají stabilizovat situaci ještě před návratem pacienta domů.

Muži v péči: stále neviditelné téma

Velmi silně rezonovalo také téma mužů jako neformálních pečujících, kterému se dlouhodobě věnuje Liga otevřených mužů. Podle prezentovaných dat tvoří muži přibližně třetinu neformálně pečujících v České republice, přesto zůstávají v systému i výzkumu výrazně přehlíženi.

Přednášející upozornili, že se mění hodnoty i role mužů ve společnosti. Stále více mužů dnes vnímá rodinu jako důležitější než práci a aktivněji se zapojuje do péče. Normy společnosti se však mění pomaleji než samotné postoje mužů.

Muži podle odborníků často pečují jinak – více prakticky, organizačně a méně sdílejí emoce nebo žádají o pomoc. To ale neznamená, že péči zvládají lépe. Naopak jim častěji hrozí sociální izolace nebo dlouhodobé přetížení.

„Muži o péči často nemluví. Nechtějí obtěžovat, nechtějí působit slabě. Péče je přitom může hluboce proměnit a stát se důležitou součástí jejich identity,“ zaznělo během přednášky od Josefa Petra z Ligy otevřených mužů.

Péče mění celé rodiny

Jedním z nejsilnějších momentů konference bylo vystoupení akademika a terapeuta Petra Fabiána z Terapeutická linka Sluchátko, který představil výzkum zaměřený na dopady dlouhodobé péče na rodinné vztahy.

„Největší problém péče není únava. Největší problém je, že mění vztahy – tiše, nenápadně a často nevratně,“ zaznělo v úvodu prezentace.

Výzkum ukázal, že dlouhodobá péče zásadně proměňuje partnerství, vztahy mezi sourozenci i vztahy rodičů a dětí. Péče podle odborníků často stabilizuje rodinu navenek, zároveň ji ale může uvnitř postupně rozpojovat.

Silně rezonovaly konkrétní příběhy z praxe – například rodiny, kde děti odcházejí na internát, aby nemusely být doma v prostředí dlouhodobé péče, nebo situace, kdy péče postupně vytlačí partnerství i budoucnost celé rodiny.

Podle Petra Fabiána je proto důležité přestat vnímat péči jen jako individuální problém jednoho člověka a začít pracovat s celým rodinným systémem.

Inspirace ze zahraničí i pohled zaměstnavatelů

Konference nabídla také inspiraci ze Slovenska prostřednictvím vystoupení Komory opatrovateliek Slovenska, která představila změny v podpoře neformálních pečujících, reformy dlouhodobé péče i snahu o lepší sociální ochranu pečujících osob.

Velmi praktický pohled přinesla také společnost IKEA, která představila firemní benefity a podporu zaměstnanců pečujících o své blízké. Důraz byl kladen na flexibilitu pracovních úvazků, otevřenou komunikaci a včasné mapování potřeb zaměstnanců.

Péče, bez které by systém nefungoval

Celou konferencí se neslo jedno společné poselství – neformální péče není okrajovým tématem, ale klíčovou součástí fungování společnosti. Bez rodin, partnerů, dětí, sousedů a dalších blízkých by systém zdravotních a sociálních služeb jednoduše nemohl fungovat.

Přesto lidé, kteří pečují, často zůstávají neviditelní. Nejen pro systém, ale mnohdy i sami pro sebe.

Konference Péče, která se (ne)počítá a její místo ve společnosti tak otevřela důležitou debatu o tom, jak nastavit podporu tak, aby péče nebyla jen otázkou osobního nasazení a obětí jednotlivců, ale sdílenou společenskou odpovědností.