Františka Dynková vede asi dva roky naši Poradnu. Co na ni nejvíce oceňuje? A s jakými příběhy se setkává?
Františko, v naší organizaci vedeš poradnu asi dva roky. Předtím jsi pracovala s cizinci – v čem je tato předchozí zkušenost užitečná při práci se seniory a jejich rodinami?
I při práci s cizinci jsem se, stejně jako nyní v Poradně, setkávala s neformálně pečujícími. Rozdíl byl pouze v tom, že v předchozím zaměstnání se jednalo o rodiny s dětmi. Stejně jako pečující o seniory, i rodiny pečující o děti s postižením, prokazují neuvěřitelnou nezdolnost a obětavost. Pamatuji si příběh maminky, která každý den chodila s dcerou do školy. Po dobu vyučovacích hodin seděla tiše na chodbě a čekala na přestávku, aby dceři mohla pomáhat na toaletu. A v noci chodila na noční do práce. Se stejnou obětavostí pečujících se setkávám i při práci zde.
Poradna je často prvním místem kontaktu pro lidi v těžké situaci. Je něco, co Tě tu po těch dvou letech ještě překvapí?
Klientské příběhy jsou různé, takže je stále se co učit, co objevovat. Jsem překvapená každý den, jak senioři a pečující bojují a jak zvládají „skákat“ přes překážky, které jsou před ně často kladeny.
Co na naší poradně zejména oceňuješ a kde vidíš možnosti jejího dalšího rozvoje?
Na naší Poradně nejvíc oceňuji to, že spolu s kolegyněmi pracujeme s klienty (ať už jde o neformálně pečující, nebo seniory) tak, jak bych si přála, aby sociální pracovníci zacházeli se mnou, když bych potřebovala pomoct. Snažíme se být profesionální, ale zároveň zůstáváme lidské.
Další rozvoj vidím v poskytování pomoci i klientům, kteří jsou něčím specifičtí, a proto vypadávají z běžného systému sociálních služeb. To jsou ty příběhy, které jsou nejnáročnější, ale zároveň při zdárném vyřešení situace přináší největší zadostiučinění.
Máš desetiletou dceru, která závodně tančí, což asi vyžaduje velkou disciplínu. Má ji po Tobě? 😊
Ráno vstávám v 5.45 a můj den končí 23.00, během dne se nezastavím, takže myslím, že ano. Rozdíl oproti závodnímu tancování je ten, že když člověk maká v tanci, většinou má pak za odměnu medaili. V životě tomu někdy tak bohužel není.
Když už máš chvilku klidu pro sebe, prý ráda sáhneš po knize. Máš nějaký oblíbený žánr, u kterého si spolehlivě vyčistíš hlavu od pracovních starostí?
Je to tak, velice ráda si čtu, mám i po kom mít tuto zálibu, jelikož můj tatínek je básník. Můj oblíbený žánr jsou thrillery a detektivky. Kromě čtení si hlavu čistím i při bruslení, nejlépe to jde nyní, rychlou jízdou na ledních bruslích. V dětství jsme s kamarádkou vyrážely na led každý víkend, takže dokonce ještě umím některé krasobruslařské triky.
Děkuji za rozhovor.
Denisa Reitermanová
