| Provozní úsek je jedním z těch, bez kterých by organizace nemohla fungovat, přesto jeho práce často zůstává v pozadí. Stará se o technologie, informační systémy, bezpečnost dat, administrativní procesy i řadu dalších oblastí, které vytvářejí zázemí pro každodenní poskytování našich služeb. V tomto vydání newsletteru jsme si povídali s vedoucí provozního úseku Evou Horky. Dozvíte se, co všechno její práce obnáší, proč je důležité správně „překládat“ technologie do lidské řeči, jak probíhalo zavádění systému Cygnus a také to, co ji dokáže dobít po náročném pracovním dni. Co všechno spadá pod provozní úsek a za co ve své roli zodpovídáte? Děkuju za tuto otázku, provozní úsek může být totiž pro mnoho z vás taková záhadná skříňka, tak ji pojďme trochu otevřít :). Já osobně se starám o správu informačních systémů organizace, kterých máme v tuto chvíli přibližně šedesát – od nástrojů, které u nás používá jediný člověk, až po ty, bez nichž se neobejde nikdo z nás. Největším tématem byl v poslední době systém Cygnus: nedávno jsme dokončili jeho implementaci na SOC, takže nyní díky velké šikovnosti všech kolegů běží už ve všech službách. Jsem na nás všechny hrdá, byla to opravdu velká změna! Po intenzivní fázi proškolování kolegů teď řeším spíše technické věci jako nastavení práv a každodenní drobnosti. Kromě technologií u nás dohlížím také na GDPR, což úzce souvisí s bezpečným chováním na počítačích a internetu, nebo zajišťuji dokumentaci, která přichází ruku v ruce s financováním z evropských fondů. A pak je tu umělá inteligence (aneb dobrý sluha, ale zlý pán) – hledám cesty, jak by nám mohla v budoucnu usnadnit práci, např. při zpracování dokumentace, a zároveň nastavuji pravidla, abychom s ní pracovali bezpečně. Úzce při tom všem spolupracujeme s technickým a administrativním úsekem. Jak vypadá váš běžný pracovní den? Nebo je každý den úplně jiný? Každý den je trochu jiný, a to se mi na téhle práci vlastně líbí. Některé dny začínají poradou, ze které vzejdou nové úkoly, a zbytek dne se pak skládá sám. Jindy mám příležitost zastavit se ve službách, kde řeším informační systémy na místě a při té příležitosti můžu pozdravit i kolegy, které jinak moc nevídám. A pak jsou dny, kdy sedím u počítače a pracuji na různých dokumentech nebo tabulkách, což jsou věci, které sice nejsou vidět, ale které organizace potřebuje ke svému chodu. |
S jakými výzvami se ve své práci setkáváte nejčastěji?Je to pestré. Například každá služba používá Cygnus trochu jinak a kolegyně a kolegové mě pravidelně seznamují s novými zapeklitostmi, na které při práci narazili. Takže občas je moje největší výzva správně přepnout v hlavě na tu konkrétní službu. Mnoho kolegů vidí výsledky práce provozního úseku, ale ne vždy si uvědomuje, kolik práce je za nimi.
Co podle vás bývá nejvíce „neviditelnou“ součástí vaší práce?Možná to, co děláme všichni, kdo sedíme v kancelářích: snažíme se technicky, legislativně a administrativně zajistit zázemí, aby se kolegové pracující přímo s klienty mohli co nejlépe soustředit na tu nejdůležitější práci. Když to funguje dobře, není to vidět – ale není to náhoda.
Když se ohlédnete za svou profesní cestou, co vám práce v sociálních službách dala?Radost.
V sociálních službách pracuji poprvé, předtím jsem měla zkušenost jen z dobrovolnictví. Ale už dlouho si uvědomuji, že jde o jednu z nejsmysluplnějších oblastí, ve kterých dnes lze pracovat. Chci pracovat tam, kde je v centru pozornosti člověk – a ne obrazovka. Já sice vzhledem ke svému profesnímu zaměření za tou obrazovkou většinu dne sedím, ale dělá mi velkou radost, že můžu být součástí tohoto mraveniště.
Máte nějaké profesní motto nebo zásadu, kterou se řídíte?
Dělat věci pořádně a včas. A když něco nejde, aspoň vědět proč. To druhé se mi v práci s technologiemi hodí možná více, než bych chtěla.
Co vám pomáhá odpočinout si a „vypnout“ od pracovních starostí?
Spánek, sport a kniha. V teorii. V praxi mám malé dítě, takže odpočívám hlavně u stavění vláčkodráhy. A na pracovní starosti už pak nezbývá mentální kapacita, musím se totiž plně soustředit na to, aby žádný vlak nevykolejil.
| Co vás baví? Baví mě překonávat výzvy – třeba lézt na skály, kde člověk musí plánovat každý krok. A hned v závěsu je tancování a objevování světa s mým synem, to je zase úplně jiný druh adrenalinu. Co vás dobíjí? Slunce. Co by do vás kolegové neřekli? Že mluvím turecky. To většinou nikdo nečeká. Pravda je, že pro spoustu kolegů jsou nově zaváděné IT systémy nebo směrnice k GDPR taky taková „turečtina“. Moje práce je pak vlastně hlavně o překládání – z jazyka technologií a paragrafů do lidské řeči, které všichni rozumíme. Takže se mi tyhle lingvistické základy vlastně hodí každý den. |
